neděle 20. července 2025
Jen opuštění přináší člověku rozšiřování a křídla úsvitu mohou vtrhnout do duše a unést ji pryč
Zpráva našeho Pána Ježíše Krista Christine ve Francii 17. července 2025
[Matka Anna] Moje milá dítě, vezmi své místo v nebi a nebe tě přijme do svého náruče. Každý muž je volán domů a každého muže se čeká, ale co může doufat ten, kdo odmítne nebo zamítne Pána? Nicméně věčnost Otcova dobrotivosti — onoho, jehož milostivé Srdce žádá jen zachránit své vlastní a pokrýt je svým plášťem Světla — čeká na duši až do posledního okamžiku, konečného okamžiku, aby ji zachránil a vedl k jeho Slunci Slavy, kde bude učena, milována, cenně držena a vedena cestou dokonalosti. Každá duše je pokladem a každá duše je šperkovnicí, v níž bije Otcovo Srdce a zaplavuje ji svým věčným Světlem. Muž může najít klid pouze v zdrženlivosti, která mu přináší lásku. Proč? Protože se v zdržení očistí a je očištěn, a ve vnutřním díle se narodí člověku prostor života, který mu přinese Bydliště Otce, jenž je vším plností, všechno velikostí, vším Světlem. Tak opuštění je dáno člověku. Je pouze jedna podmínka: fiat v srdci a vzdání duše Všemohoucí Božství
Moje milá dítě, vnutřní bydliště, které krásou a pěkností zdobí Přítomnost Otce, nese v sobě nový úsvit, nové životy, slití lásky a věčných ohnů. Jen vzdání přináší člověku rozšiřování a křídla úsvitu mohou vtrhnout do duše a unést ji pryč
Modlitba, dítě, je čas jedné na jednu, vzdání se, srdce k Srdci ve božském Srdci, srdce člověka ke Srdci Otce, srdce k Srdci v všemohoucí božském Srdci, které se vzdává v člověku, aby mu přineslo řeku živé Vody. Ve tichu nechť si muž shromáždí sebe sama, ať přijme sebe samého, a ve rozšiřování dávání a opuštění se otevře záplavy ducha a, v tišině úplného sbírání, unese se duše k dvorům svého Pána
Moje dítě, oslava je vzdáním se, radost z dávání a radošť ze oběti, neboť ti, kteří své srdce obětují z lásky ke Lásce, najdou cestu, jedinou cestu, která je vede k hranicím Srdce. Mír je pokoj bytí a pokoj pořádku. Mír je odpočinek duše. V míru se člověk stává světlem, neboť mír je Světlo Nejvyššího, mír, který přináší plnost, a plnost, která přinese semeno letu, protože všechen život lásky je letem a každý let je Ohněm Světla. Ale jedna akce je větší než všechny ostatní: vzdání se v dávání, úplné, dokonale celé dávání, které člověku přináší vítězství ve skromnosti. Bez skromnosti není vítězství. Vítězství: zničení, zánik ego, malé a obtěžující osobnosti v člověku
Vzdání se je dar. Ten, kdo se vzdává, dává sebe sama, a ve dávání není návratu zpět
Jdi vpřed a choď rovně! Jdi vpřed a choď rovně a kladej své kroky v spravedlnosti!
Nebe, následující stopami sázejícího, přichází sbírat semeno a unést jej stále výše k Slávě Nejvyššího, kde rozkvetne a plodonosí, ovoce lásky!
Sleduj a nikdy se nedávej ztracenou!
Nesleduj stopy světa, ale ty nebeské, které sestupují, aby tě vztyčily do jeho sídla.
Nauč se milovat i nejmenšího mravence, nejvýraznějšího hmyza, dokonce i bod švába, protože každá zkouška je bitva, každá bitva vede ke vzdání, a vzdání vede k Světlu! Světlo svítí v tmě, a Tma se zhroutí.
Pravda, děti, to je Světlo, a Světlo svítí ve tmě, a Tma umře. Vzdání, dítě, to je Světlo, a vzdání je živým zdrojem.
Postav své nohy na schody paláce, a tvé kroky budou následovat cestu Spravedlivého, jediného Spravedlivého, Syna, Syna žijícího Boha, věčného sídla, Pravdy. Oženi se s Pravdou, a tvé srdce bude nosit plod v radosti. Děti, držíte plášť pokory a jděte cestou vzdání, a pracujte v tišině. Potom budete mít Pravdu jako své sídlo, a půjdete správnou cestou. Ale modlete se ve všech chvílích, neboť modlitba je vzdání.
(1) Ve svém díle „Město Boží“ svatý Augustín definuje mír jako „klid pořádku“.